Na zahradě máme kolem
plotu vyběhané kolečko. Nemáme psa. Jen miminko, které zrovna teď rádo spinká
v kočárku. Ostatně s kočárkem v ruce jsem se naučila dělat za
poslední dva měsíce hodně věcí. Třeba hrát fotbal.
Zahradní čutáníčko
Syn čutá do mičudy jako
profesionál, jen já mu zarytě tvrdím, že když ho obehraju s kočárkem
v ruce, tak je to pořád slabý. Nemá rád ten pocit, že ho obehraje holka a
ještě s kočárem v ruce, tak se mě snaží přirozeně oslabit. Nejčastěji
mě pošťuchuje, ať odstavím kočár. Protože v televizi takhle fotbal teda
nehrajou. A já se ptám, no jo, ale kdo hraje v televizi fotbal? No chlapi!
Vidíš, ale já jsem maminka a ty můžou hrát s kočárkem v ruce.
Moje zahrada, moje
pravidla.
Volá mi mamka, ptá se,
co dělám. V jedné ruce mám kočár, v druhé mobil, jednou nohou hraju
fotbal. Mám ještě jednu nohu volnou. Potřebuješ něco? Chápavě zavěsí.
Bahniště
Není člověk ten, aby se
zavděčil lidem všem a to, že patříte k pár vyvoleným, kteří se mohou
pyšnit zahrádkou, ještě nezaručí, že se na ní vaše dítě samo zabaví.
Tři roky odoláváme
trampolínám, zahradním zábavním centrům, skluzavkám a plastovým domečkům.
Jediné, co jsme staromilsky pořídili, bylo pískoviště a tatrovka. Je mi jasné,
že syn nebude žít na zahradě ze vzduchu, ale alespoň při vymýšlení zábavy musí
projevit špetku kreativity. A já také.
Třeba před dvěma týdny.
Pískoviště nudilo už i mě, natož mého syna, tak jsme ho prostě zrušili. A
zavedli bahniště. Naše pískoviště má plastové dno, takže když ho pořádně
prolejeme vodou, bahno v něm vydrží i několik dní. A na terase, v garáži, na zahradním
nábytku, sušáku na prádlo, taky.
Přála bych vám ale mít
tak šťastné dítě, jako mám teď doma já. Vyhmátli jsme něco, co v Bauhausu
nekoupíte a co by si sousedovic děti přály mít na zahradě daleko víc než
kdejaká lanová centra.
Nejlépe to vystihl můj
muž, když se před několika dny vrátil z práce. Jedno dítě se ti bahní,
druhé uspíš a máš pohodu. Tak určitě…
Minimálně mám ale na
pár dnů zase obě nohy volné.
Žádné komentáře:
Okomentovat