Fashion pravidla maminek na mateřské

Když žena porodí, rychle pochopí pár základních fashion pravidel maminek na mateřské.

1. Mikina, tričko, džíny a tenisky pro vás budou na dalších pár měsíců/let nejlepší parťáci.

2. I když si sebevíc namlouváte, že ta mikina od Tommyho Hilfigera je prudce elegantní, není. Stejně si z ní žádný muž na zadek nesedne. Maximálně tak jiná maminka na pískovišti. Za předpokladu, že jí manžel ze Států před měsícem nedovezl lepší od Michaela Korse.

3. Je výhoda, když porodíte v době, kdy zrovna letí květinové nebo etno vzory. Krásně schovají ublinknutí nebo odolné skvrny od příkrmů.

4. Vyplatí se investovat do funkčního oblečení nebo kimona, které jste nedávno viděla v posledním filmu Jackieho Chana. Až vaše dítě začne chodit a lézt do vrchních skříněk kuchyňské linky, budete ve snaze uchovat život vašeho potomka podnikat podobně krkolomné přemety a výpady. Oceníte, když vás v nich oblečení nebude limitovat. 

5. Vrstvěte. Málokdy se podaří dodržet plánovanou půlhodinovou procházku kolem bloku. Dítě má až zázračnou termoregulační schopnost a bývá od přírody skvěle vybaveno do těch nejzrádnějších terénů. Ani po hodinách hry na čerstvém vzduchu neprochladne, vám začne být zima (oblévat horko) tak zhruba po hodině. 

6. A hlavně, brzy pochopíte, že se vlastně ani nikdo moc nezajímá, v čem na mateřské vyrazíte mezi lidi, protože hlavní módní ikonu tlačíte před sebou v kočárku.


A vy se rychle zorientujete v pár základních stylistických pravidlech:

1. Nextík nebo Gapík?

2. Otevře se vám svět kočičkových, jablíčkových, autíčkových nebo opičkových kolekcí. Pokud se vám nepodaří vašemu dítěti vysvětlit, že to tričko s designovým černo šedým autíčkem je opravdu hezčí než ten kýč s Bleskem McQueenem, po kterém pořád sahá, raději do lepších heren ani nevyrážejte.

3. Často nezáleží na značce, ale na kolekci. Kultovní starší kolekce bývají dražší než současné, méně povedené. Představte si, že kupujete auto, veterána. Čím starší, méně dostupný, zato více šetřený, tím více si připlatíte. Seženete je pouze na mateřských serverech a připravte se na to, že podpultovky mizí rychlostí světla.

4. Nejpraktičtější kousky ale podědíte nebo vám je zdarma půjčí kamarádka. 

5. Největší radost stejně budete mít z věcí, které vám pro děti uplete nebo uháčkuje babička, protože vy víte, že už dávno nemůže na ruce, na oči a ani na záda. Že ty věci, jsou dělané s obrovským nasazením a vůlí je dokončit, je do nich vloženo srdce a vy je svému malému budete s největší pýchou navlékat.

Za komunismu nebylo k sehnání téměř nic, dnes je trh s dětskou módou až nesmyslně přesycený. Ráda svého syna hezky oblékám, v tom se nijak neliším od ostatních maminek, jsem ale vděčná, když mohu dětské oblečení podědit nebo naopak poslat dál. Vidím smysl v recyklaci a učím jej vidět i svého syna. Pravidelně spolu třídíme šatník všech členů rodiny a společně vyřazené kousky odnášíme na místa, kde je znovu upotřebí.

Nepotrpím si ani na značky. Nepovažuji za dobré, že někteří rodiče své děti oblékají od prvních dnů pouze do designových kousků. Učí tím děti odvozovat hodnotu člověka od hodnoty oblečení, které nosí. Děti tento pohled na svět přirozeně vstřebají a často se pak v pozdějších letech hůře oblečeným dětem smějí nebo si s nimi nechtějí hrát. Další stranou mince je, že dítě si zvykne být na základě dobře sladěného outfitu od okolí chváleno a pozitivně hodnoceno a začne i svoji hodnotu odvozovat od míry ohlasu u svého okolí. Navíc mít doma designové dítě, které smutně kouká na děti hrající si v písku, taky není žádná výhra v loterii.

Ráda bych ze svých dětí vychovala pevné a silné individuality se zdravým názorem na sebe i okolní svět. Mnoho věcí neovlivním, ale u mnoha věcí se o to svým příkladem mohu pokusit. 

Co vám matka vašich dětí na prvním rande nikdy nepoví

Když se žena rozhodne studovat, cestovat, společensky žít a pracovně se uplatnit, málokdo počítá s tím, že by se před třicítkou rozhodla založit rodinu a věnovat se jí. Nedej bože, pokud takovéto „zaječí úmysly“ vytuší zaměstnavatel, nedostane žena často ani příležitost plně rozvinout svůj potenciál a ztrácí na atraktivitě.

Přesto mám kolem sebe mnoho přátel, mužů – svobodných třicátníků, kteří si hledají partnerku pro život a velmi by si přáli, aby jejich budoucí manželka po určitou dobu zůstala v domácnosti, starala se o děti a vytvářela rodinné zázemí. A hádejte co? Zřídka kdy je napadne hledat ve vodách úspěšných, vzdělaných a zcestovalých žen na vzestupu.

A to je velká chyba. Právě tyto ženy jsou často vnitřně připraveny přijmout rozhodnutí, o kterých se mužům ani nesní. A bývají i skvělými matkami a manželkami. Nebojí se přijímat zásadní rozhodnutí, jsou životaschopné, samostatné a nejsou to prázdné nádoby. Mají co naučit dítě i manžela. Být matkou a manželkou je pro ně vědomá volba, do které jen tak nespadly a nebo do ní nebyly vehnány pod společenským tlakem svého okolí a zažitých konvencí. Tím, že už za sebou mají nějaké úspěchy, stávají se vyrovnanými a nepodléhají pocitům méněcennosti a strachu ze selhání. Úspěchy s sebou nesou mnohá selhání, která se taková žena již naučila překonávat a ověřila si na nich své kvality, kterým jako matka může důvěřovat a v rámci rodiny je nejednou znovu prověřit. Aktivní a společenská žena si v sobě nenese pocit, že musí na rodičovské dovolené něco dohánět, dokáže do svého životního stylu a tempa přirozeně vtáhnout dítě i partnera. Proto od dítěte neutíká, v klidu ho miluje a předává mu plně rozvinutou lásku ve všech možných formách, situacích, denních dobách nebo státech. Energie směřovaná do zabezpečení chodu domácnosti a rodiny často obrousí nebo alespoň na nějaký čas utlumí ženiny ambice a vznikne nový prostor, ve kterém žena najde nové formy uplatnění a seberealizace. Naučí se reagovat na požadavky, které na ni zaměstnavatel, pedagog, rodič ani partner nikdy neměl šanci vznést a s přirozenou samozřejmostí je zpracovat ve prospěch celku.

Muž se certifikátem z kurzu čínštiny nenají

S tím se vám, pánové, ovšem žádná žena na prvním rande nepochlubí. Nepředpokládá, že by tím pro vás mohla být zajímavá. Přirozená touha zaujmout ji donutí vytáhnout tituly, kurzy čínštiny, golfové hole, seznam business partnerů, kterým vám bude vehementně mávat před nosem v naději, že některý z těchto atributů demonstrující úspěch v dnešním maskulinním světě jí získá pár kladných bodíků při její cestě za dítětem a manželem.  A vy ji oceníte, řeknete si, ta je opravdu dobrá, zajímavá, chudák, kdo ji bude mít doma! Vždyť já chci v první řadě normální hodnou ženskou, která mi udělá segedín, jaký znám od maminky.

Hodné holky nic nechtějí

A prchnete za hodnou Maruškou odvedle, která sice možná nikdy nevytáhla paty z vaší rodné vísky. Konverzace s ní je příjemná, protože dokáže dlouhé hodiny naslouchat vašim úspěchům (i neúspěchům, ty se před ní také nebojíte vytáhnout), zajímavostem z cest a sportovním triumfům v destinacích, které důvěrně zná z katalogů. I ten recept na segedín už dávno od vaší maminky má! Ta úleva! Ta pohoda! Vy vidíte šanci na klidný život po boku nenáročné Marušky, ta se jistě bude krásně starat o vás i rodinu, co jiného by taky mohla chtít, že? A ona vidí šanci, že se konečně vyhrabe z té díry, kde celý život tvrdla a nedělala nic jiného, než stála u plotny. Konečně se někam dostane a to jí za těch pár keců o tenise stojí! Šup, šup, kroužek na prst a hurá do Prahy!

Čas splněných přání

Byt co nejblíže centru nebo baráček za Prahou, to bude lepší pro děti, líbánky u moře, co založit rodinu? Ne? Maruška by nejdřív ráda ke kadeřníkovi, manikúru, pedikúru, do Thajska, no v těch plavkách tam byla nemožná, musí cvičit, na bikram józe poznala Jolanu a ta lítá nakupovat do Londýna, příště ji vezme s sebou! Děsný, děsný, děsný, v Londýně se naučila, co znamená SALE, ale s tím si mezi ženskýma nevystačí. Nebude trapná, přeci už není ta blbá Mařena z horní dolní, ale Mary, jak jí začaly tematicky v Londýně říkat holky.  Kdepak, musí do jazykovky. Hurá na jazykový pobyt spojený s výukou surfování. Cože, ty chceš zase segedín? Mně u moře začaly chutnat mušle! Když na večeři, tak si přeci zajdeme do Les Moules a když tam budeme, tak si ty mušle alespoň vyfotím a pošlu tím novým iPhonem na face.  Maruška je šťastná, vy už o trochu méně, to jste si nepředstavoval, ale co, to nemůže trvat věčně. Navíc jí to teď fakt sluší a chlapi si toho začali všímat. Ale ne zas moc.  Někdy se k tomu dítěti ukecat nechá.

Ukecej svou ženu

A máte pravdu, nechá. Jenže během těhotenství ztratí postavu, přece nebude kojit, aby za postavou odkráčela i prsa. A nemohla by se napít, jak by mezi holkami v clubu vypadala. Ani omylem na sobě nemůže dát znát, že je z ní teď nudná matka, která se je schopná bavit jenom o plínkách. Najednou si připadá nějaká hloupá s tím dítětem, jako by podstoupila částečnou lobotomii. Dostane skvělý nápad, jak využít čas na rodičovské dovolené a přihlásí se na soukromou vysokou školu. Najde skvělé soukromé jesle, plné prověřených tet s nejmodernějšími výchovnými přístupy. Dítěti je mezi dětmi přeci nejlépe. A navíc, tety nejsou jenom skvělé pedagožky, ale jsou i vystudované zdravotní sestry s neprůstřelnou praxí. Tam bude jejímu dítěti prostě skvěle! To by mu sama přeci nikdy nemohla dát. A ona se alespoň cestou ze školy ještě stihne stavit na manikúře.

Cesta k rozumně pojatému rodičovství začíná dle mého názoru často už u zdravého výběru životního partnera. To, s kým na své cestě kráčíme, do velké míry ovlivní životy mnoha zúčastněných, především pak vašich dětí. Priority se během let mění, hodnoty však zůstávají. Oboustranná otevřenost u kavárenských stolků, kde naše společné cesty často začínají, se vždycky vyplatí.

Rodinný výlet do koncentráku

Vzali byste své dítě na rodinný výlet do koncentračního tábora? Já třeba ano.

Médii v nedávné době proběhla selfíčková kauza Zdeňka Škromacha (kolikátá už), kdy se s úsměvem na rtech pokoušel zvěčnit při pietním průvodu v rámci vzpomínkové akce věnované obětem holokaustu.

Rozeběhla se celospolečenská diskuse o tom, co je nebo už není v době mobilní revoluce ještě důstojné a jak by se kdo měl při kterých situacích chovat.

Úplně jiná kinematografie

S příchodem rodičovství si v sobě dříve či později musíte vyřešit otázku vašeho znovuzapojení do společenského života a redefinice jeho hranic. Málokdo z nás se byl před příchodem svého potomka zvyklý doma dvacet čtyři hodin opájet širokou škálou melodií z dětských hudebních hraček, nekonečným pásmem televizních pohádek pro nejmenší nebo leštěním věčně upatlané linky. Dávala jste přednost koncertům, nezávislým snímkům v alternativních klubech nebo třeba nedělnímu pivu na Letné. Koneckonců někde jste otce svého dítěte přeci potkat musela a málokterý z nich stál mezi regály s dětskou výživou a zlevněnými plenami.

S dítětem v náručí vám ale hlavou začne běžet úplně jiná kinematografie. Vy s vaším andílkem v oblíbené restauraci – nezávisle pojatá tragikomedie s rychlým zmizením ze scény, které by vám mohl závidět i David Copperfield v dobách své největší slávy. Vy s vaším drobečkem na koncertě – jasný propadák, u něhož byste všem zúčastněným musela vrátit vstupné a půlce z nich zaplatit lázně za utrpěnou újmu na duševním zdraví. Mohli bychom pokračovat dál. Protože míst, kam není vhodné malé dítě brát, je opravdu mnoho.

Nezbývá než povolat armádu babiček nebo časově spolehlivou chůvu. A vyrazit sama, jen s partnerem. A to je myslím velká škoda. Pro vás i pro dítě, pro celou vaši rodinu.

Když ne teď, tak kdy?

Otevřeně se přiznám, že patřím k matkám, které své děti berou od nejútlejšího věku na místa, kde se jejich přítomnost na první pohled může zdát nepatřičná. Nic nelámu přes koleno, rozhodně svého syna nepovažuji za módní doplněk typu Hiltonovic čivavy, spíš ho nevnímám jako překážku, balvan na noze, který by bránil mé volné zábavě a prožitku.

Běžně se synem navštěvujeme restaurace, koncerty, amatérské sportovní turnaje, muzea, večírky, plánujeme tematicky zaměřené výlety a zahraniční rodinné dovolené. Hodně nám takto společně strávený čas dává a jemu ještě víc. Je to nenahraditelné spojení se světem. Jak jinak by rodiče měli nenásilně formovat osobnost svých dětí, pokud by jim nenabízeli od samého začátku co nejrozmanitější prožití života se vším, co jim samým nabízí?

Tím bych se chtěla vrátit k otázce, kterou jsem vám položila na začátku textu a já sama si na ni odpověděla kladně. Pokud bych se z nějakého důvodu měla zúčastnit pietní akce v koncentračním táboře, neostýchala bych se s sebou vzít i svého syna.

Když ne s ním, tak s kým?

Na dětech si ze všeho nejvíc vážím jejich autenticity a hlubokých pravdivých otázek, toho, že jdou ve svém pátrání až na dřeň. A to můj syn opravdu umí. Je to extrémně živé, společenské a aktivní dítě, od kterého byste na takovém místě pietu a důstojný krok opravdu očekávat nemohli. Pravděpodobně by před návštěvou takového místa od nás rodičů ani nedostal žádný podrobný návod na to, jak se tam má chovat.

Určitě by si tábor nejdříve co nejrychleji zběžně proběhl. Nasál atmosféru místa, popral by se s obrovským prostorem, na kterém se celé vyhlazovací zařízení nachází. Vrátil by se s milionem otázek a pár zaručenými zajímavostmi, které nám bezpodmínečně musí ukázat. Umím si ho představit, jak se dožaduje nějaké z potrhaných hraček, které tu zbyly po popravených dětech a možná by si jich pár chtěl zabalit do jejich chatrných kufříků. Ostatně na děti by se zaměřil v první řadě. Hodně by se ptal a my ještě více vysvětlovali, proč jsou děti na fotografiích tak hubené a kde všechny teď jsou. Viděl by na vlastní oči, jak to může dopadnout, když nějaký kluk bezdůvodně mlátí ostatní víc než by se na hodného člověka slušelo. Možná by mu to dalo víc než oblíbené: „Nemlať ty děti na pískovišti, ještě jednou tě uvidím a dostaneš na zadek!“

Děti chápou více, než si my dospělí jsme ochotni připustit. Je chybou vymezovat dětský a dospělý svět. Ty světy se prolínají a vzájemně se ovlivňují. A právě tyto průsečíky často přirozeně definují naše životní hodnoty už v nejútlejších letech. Vštípená pravda nikým nebude přijata za vlastní, jako rodiče můžeme nabízet, přikázat si musí každý sám.

Nebo také nemusí. A pak si udělá ve svých padesáti osmi letech hezké selfíčko v Terezíně.

Na úvod

Když jsem se před necelými třemi lety stala poprvé matkou, dost se mi tím ulevilo. Můj život dostal nový rozměr a naplnil se zvláštním klidem.  Touhu jít dál a výš, vystřídala touha jít do hloubky, ke kořenům.  Život se mi tak nějak automaticky zpomalil a jeho poklidné tempo mi dovolilo plně prožít a rozvinout své mateřství.

Když se dnes podívám na syna, vím, že se nám děti rodí proto, aby nás všemu naučily. Mylně se probíráme různými příručkami o výchově, omezujeme se obecně uznávanými představami o rodičovství a našich povinnostech z něho vyplývajících.  Jediná skutečná povinnost vůči našim dětem je milovat je, respektovat, přistupovat k nim se zdravým selským rozumem a věřit v ně. Energii vloženou do vztahu se svými dětmi vnímám jako vratnou investici. Věřím, že vše, co jako matka potřebuji znát, si nesu sama v sobě nebo se to naučím po boku svých dětí.

Ráda se s vámi o své názory a zkušenosti s mateřstvím podělím. Zastávám názor, že zdravý rozum je lepší než kdejaká příručka. Proč neprobrat věci, na které jste se chtěli vždycky zeptat, ale věděli jste, že na ně nedostanete otevřenou odpověď? Já se o ni na svém blogu pokusím.