Když mi bylo deset let, dostala jsem od rodiny obálku a v ní deset tisíc korun. „Tady máš a kup si, co chceš.“ A já jsem si za ty peníze opravdu koupila, co jsem chtěla. Jen mi to trvalo patnáct let, než jsem to našla.
Člověk se s penězi nenaučí zacházet do té doby, dokud žádné sám nemá. Neříkám nevydělá, protože to je ještě úplně jiný příběh.
Děti milují příběhy, silně je vnímají a hlavně není pro ně větší radosti, když se stanou nějakého toho příběhu součástí. Co tedy bylo v MÉM obálkovém příběhu nejdůležitější a co jsem se díky němu naučila:
1) Znala jsem příběh peněz, které jsem dostala. Byly to veškeré úspory, které mi rodina zvládla nastřádat od mého narození. Věděla jsem, jak skromně se u nás vždy žilo, což mi silně pomohlo pochopit OPRAVDOVOU HODNOTU finanční částky v obálce.
2) „Peníze jsou svoboda“, neplatí vždy a všude. Pokud pochopíte jejich pravou hodnotu, je to především závazek. Když se dostanete nad individuálně nastavenou hranici jejich mnohosti (a pro mě těch deset tisíc v obálce byla v dětských letech opravdová pálka), začnete přemýšlet, co opravdu chcete a co opravdu potřebujete. V intencích korespondujících s vaším věkem, samozřejmě. Časem pochopíte, že věci, které opravdu potřebujete, vám ještě nějakou chvíli budou zabezpečovat rodiče, ale zaseknete se na věcech, které budete chtít. Svět se pro mě stal najednou místem „kravin, které rozhodně nemají hodnotu mých peněz. Ale když si přišetřím, tak můžu mít…“ Protože…
3) Z cizího krev neteče, z vlastního se utrácí hůř. A tak si řeknete, proč si něco nepřidat a nezkusit to stejně jako oni. Když z mála vykřesali TOLIK. Nejste amatér, to dáte.
4) Maminka si udělá čas a vezme vás do banky. Deset tisíc v obálce zmizí v ruce cizí paní za přepážkou a vymění vám je za jakousi rudou vkladní knížku, ve které si do budoucna budete číst docela často a pokud se bude vše vyvíjet podle vašich představ, stane se součástí vaší oblíbené literatury. Pochopíte, že v tom nejste sami, že se o vaše finance může starat kromě vás i banda lidí, která možná ani nesedí v té stejné budově jako vy a nezná ani příběh, natož hodnotu, vašich peněz. A tak se o ně přirozeně začnete zajímat a řešíte to, co vám mohou nabídnout.
5) Mezi tím dělíte poctivě své kapesné mezi oblíbenou zmrzlinu, ty nejkrásnější boty na světě, které vzápětí protancujete v tom nejmodernějším klubu ve městě…a své „nadité“ konto.
6) Přijde kouzlo letních brigád, zatímco kouzlo vkladních knížek nenávratně vyprchá a vy se přistihnete, jak si otevíráte investiční konto. S plnou důvěrou rodiny a neomezeným limitem. Těch kravin ve vašem okolí, za které nejste ale už vůbec ochotni utratit ani halíř ze svých řízeně nasyslených peněz, nějak ve vašem okolí neubývá.
7) Na vysoké vás plíživě přepadne odvážná myšlenka ulehčit rodičům a na studia si přivydělat. Pokud máte tu možnost a nejste si nuceni hradit celá studia ze svého studentského příjmu, otevře se vám poměrně široký manévrovací prostor. Vaše nová alma mater často nabízí lákavá stipendia, která vás mohou zajímavě motivovat ve vašem budoucím směřování.
8) S obratností žongléra začínáte operovat s podporou rodiny, vlastními nepravidelnými příjmy, stipendii a dalšími nejrůznějšími benefity. Zbude i něco pro banku, abyste trochu načechrali peříčka svému letitému účtu.
9) Nástupní plat nikoho neoslní a než se vypracujete, tak to může i nějaký ten rok trvat. Málo z nás po dvacátém pátém roku věku ohromí partnera zmrzkou, na kterou mu dali o víkendové návštěvě rodiče. Je fajn vstupovat do světa dospělých vybaven nejenom univerzitním diplomem, ale také finanční gramotností.
U mnoha mladých lidí se vztah k penězům i na prahu třicítky dá charakterizovat jako panenský. Neumí je vydělat, neumí je udržet, neumí je utratit. Ocitají se tak nevědomky v nebezpečných situacích a stávají se lehce zneužitelnými. Povinností každého z nás rodičů je své děti před jakýmkoliv druhem zneužití ochránit. Naučme proto své děti včas utrácet. Věřte mi, do budoucna tím hodně ušetří.
Žádné komentáře:
Okomentovat