V létě jsme se
s rodinou zúčastnili krásné církevní svatby. Duchovní se ve své řeči k novomanželům
dotkl mnoha témat, která spolu probírali už během předsvatební přípravy, přesto
je považoval za důležitá zmínit i v tento slavnostní okamžik. Jedním
z nich bylo rodičovství a mateřství.
Během svatebních obřadů si
slibujeme lásku, věrnost, oddanost, můj manžel mi dokonce slíbil, že bude po
zbytek našich společných let vyklízet umyté nádobí z myčky (což už čtyři
roky s láskou svědomitě plní, děkuji). Zřídkakdy se však ve svých
manželských slibech zavazujeme k láskyplné výchově našich budoucích dětí,
nevěnujeme při nich pozornost definování našich budoucích rodičovských rolí. Obřad,
o kterém dnes píši, byl ale jiný.
Manželství je o vzájemných
závazcích. Lidé, kteří se rozhodnou pro obřad, tyto závazky chtějí demonstrovat
před lidmi, kteří jim jsou blízcí. Dvojice našich přátel, která stála ten den
před oltářem, nás prostřednictvím svého duchovního přizvala i do svých srdcí a
podělila se o místo, které do budoucna bude náležet jejich dětem. Ačkoliv
nejsem věřící v pravém slova smyslu, věřím v sílu slov, která tehdy zazněla.
Když do vašeho života vstoupí
dítě, staneme se prvními lidmi, kteří definují jeho svět. Pomáháme mu skrze
sebe objevovat, kým je a kde se nachází. Ukotvenost a místo v životě, síla
vlastní osobnosti a sebeuvědomění, to vše jsou velmi křehké procesy, které
trvají dlouhá léta a mnohým z nás i celé životy. Začínají už
v náručích našich rodičů a v jejich rukou je ta moc nasměrovat nás
děti ke spokojené budoucnosti.
Volejme své děti od prvních chvil
na světě jménem, volejme je k životu. Kým jsme pro ně my rodiče, je
biologicky dáno, kým jsou ony sami pro sebe i okolí, je dáno do velké míry námi
rodiči. Čím častěji budeme své děti oslovovat, tím dříve a důvěrněji pochopí,
že mluvíme k jejich osobě a naučí se ji vnímat stylem, s jakým
s tou osobou jednáme. A do budoucna s ní budou jednat obdobně.
Věnujme jim svůj čas, všímejme si
jejich energie. Dítě neví, co svět nabízí. Když ho odložíme k televizi
nebo do ohrádky, nebude protestovat a pravděpodobně mu to bude na nějakou
chvíli i stačit. Takovéto gesto ale spíše vypovídá něco o nás samotných než o
potřebách našich dětí. Neukazujme svým dětem svět plochý, nabídněme jim jeho co
nejbarvitější prožití. Dítě vybídněme, zavolejme ho k životu, zahrňme ho
do co nejvíce činností. Samo si vybere, jakou cestou se vydá a ještě se při tom
přirozenou a nenásilnou formou dozví něco samo o sobě. Čím více věcí
v životě zkusí a uvidí, tím více se dozví o svých vlastnostech, kvalitách
i nedostatcích. Naučí se je přijmout a pracovat s nimi, naučí se přijmout
sebe samého. Čím dříve, tím lépe.
Třicet let jsem pro své blízké
Ivetka. Vím, co to znamená být Ivetkou a vždy mi to dávalo nesmírný pocit
jistoty. Bylo by hezké, když by mohly mé děti za třicet let říci to samé. Moc
bych jim to přála.
Žádné komentáře:
Okomentovat